Přírodní park Sýkornice byl zřízen v roce 1984 podle tehdy platných právních předpisů jako oblast klidu ve stejnojmenném lesním celku na východním okraji Nové Paky. Celková plocha přírodního parku činí 252,194 ha. Geologické podloží je poměrně jednotvárné. Tvoří jej slepence, arkózy, místy brekcie, pískovce a prachovce karbonského stáří. Terén je poměrně členitý, rozbrázděný údolími několika potoků, z nichž největší je Štikovský potok na jižní hranici parku a Sýkornický potok v severní části území. Na Sýkornickém potoce se na terénních stupních vytvořily výrazné vodopády, které jsou vyhlášeny přírodní památkou. Potoky ze severní části parku ústí do Zlatnice, která je pravostranným přítokem Javorky, Štikovský potok ústí do Javorky. Nadmořská výška území roste od 370 m k téměř 500 m v západní části. Území přírodního parku je pokryto lesem, neleží v něm žádná trvalá sídla. Mezi lesními porosty převažují smrkové monokultury s fragmenty přirozených dubohabřin a bučin na plošinách a suťových lesů na svazích údolí. V bezprostředním okolí vodních toků se zachovaly zbytky olšin. Charakteru lesních porostů odpovídá i bylinný kryt. Podrost smrkových monokultur tvoří nenáročné acidofilní druhy rostlin, např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), lipnice hajní (Poa nemoralis), borůvka černá (Vaccinium myrtillus), starček vejčitý (Senecio ovatus), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), mléčka zední (Mycelis muralis) aj. V izolovaných zbytcích porostů s přirozenou dřevinnou skladbou je rostlinný kryt bohatší. Ve fragmentech dubohabřin rostou sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), ve zbytcích květnatých bučin najdeme svízel vonný (Galium odoratum), věšenku nachovou (Prenanthes purpurea), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis) aj. V olšinách podél Štikovského potoka je hojná bledule jarní (Leucojum vernum).
V lesích se vyskytují druhy obratlovců charakteristické pro tento biotop – káně lesní (Buteo buteo), holub hřivnáč (Columba palumbus), hrdlička divoká (Sreptopelia turtur), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), sojka obecná (Garrulus glandarius), sýkory (Parus spp.), brhlík lesní (Sitta europaea), pěnice (Sylvia spp.), budníčci (Phylloscopus spp.) atd.
Jak je patrno, přírodní park nevyniká zvláštními přírodovědnými hodnotami a jeho charakter odpovídá většině lesních oblastí v této části regionu. Od svého zřízení slouží zejména jako rekreační a turistická oblast v bezprostřední blízkosti Nové Paky. Je protkán množstvím lesních cest vhodných k procházkám a pěší turistice.