o zřízení a úpravě maloskalského skalního Pantheonu a postavení hradní kaple kolem roku 1820 maloskalským pánem Zachariášem Römischem stával se Pantheon cílem návštěv mnoha urozených pánů zblízka i zdáli, jimž byl průvodcem syn panského zahradníka Maxy.
Při jedné návštěvě, po prohlídce různých jeskyní vydlabaných ve skalách, vystoupili urození hosté až na nejvyšší místo ke kříži, kde bývala hláska hradu Vranova, a dále šli na krásnou vyhlídku nad Jizerou, na tak zvanou Zahrádku, která je 60 metrů vysoká.
Maxa, který tuto společnost doprovázel, se zatím posadil v kapli na zem a čekal, až se panstvo vrátí. Najednou uslyšel, že někdo sestupuje po schodech. Udiveně vnímal šustot šatů a dohadoval se, že to přichází jeho sestra Manča, i když mu bylo divné, jak se sem mohla dostat, když přece za sebou vchod do skal uzamkl. Vtom však již spatřil dámu v bílých šatech, která zůstala stát u dveří a upřeným pohledem na něho hleděla. Udivený Maxa nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Tajemná návštěvnice kaple se po chvíli obrátila, bouchla dveřmi, až se kaple zatřásla, a zmizela.
Rozrušený Maxa rychle vyběhl ven a spěchal za společností. O bílé paní se zmínil až zámeckému nočnímu hlídači, kterého však její návštěva nijak nepřekvapila. Viděl prý mnohokrát v půlnočním čase, jak bílá paní kráčela od Pantheonu k maloskalskému zámku a zpět.
Jednou mluvil Maxa o záhadné bílé paní i se zámeckým knězem, kaplanem Hlavatým, který Maxovi vyčinil, proč se bílé paní nezeptal, co žádá. Mohl prý ji tím vysvobodit z jejího posmrtného bloudění, jež asi je nějakým trestem za minulý hříšný život.
Zanedlouho byly uspořádány na Frýdštejně panské hony. Maxa byl pozván také. Šel mezi rozestavenými střelci, připraven k ráně. V křoví se pojednou něco zahýbalo. Maxa myslel, že je to honci vyplašený zajíc, a vystřelil. V zápětí se však ozval srdcervoucí výkřik. Nešťastník postřelil čtrnáctiletého kovářova syna, který se zúčastnil honu. Tuto nehodu si vysvětloval Maxa jako trest za to, že se nezeptal bílé paní z Pantheonu, co žádá, a nevysvobodil ji tak z jejího utrpení.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji