jedné vesnici se jménem Přepeře, žil kdysi perníkář. Pekl perníky ještě lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještě ani perník moc neznali. Ten perníkář se jmenoval Elis. Místo chlévů a seníků měl pece a včelín. Pekl medová srdce, generály na koni, panenky, stromečky, rybičky, kočičky, pejsky i domečky. Některé stáli krejcar, jiné šesták a některé i zlaťák. Jednou se perníkáři udála příhoda, která se v Přepeřích vypráví dodnes.
Perníkář jako každý rok, šel do okolních měst na trh prodávat perníky, které před poutí upekl. Dobře mu to vynášelo, tak na trhy chodil rád. Až jednou…
Ráno se vyhouplo na nebe sluníčko, které oznamovalo teplý a slunečný den. Perníkář již své zboží vybaloval v Dolním Bousově a při tom prodával prvním příchozím. Zrovna se dohadoval se starostovou ženou jestli je srdce s nápisem „z lásky“ za šest krejcarů nebo za deset krejcarů, když zazněly fanfáry. Na náměstí zastavil kočár, zlatem a stříbrem zdobený. Z kočáru s dvěma páry bílých koní a s jedním párem koňů černých, vystoupili hrabě, hraběnka a jejich dcera. Hned se sluhy v patách, se vypravili obhlédnout trh. Až se konečně dostali k našemu perníkáři. Hrabě si nejprve Elisa a jeho výrobky prohlédla ptal se: „Je ten perník medový?“ „Ano, pane“, odpověděl Elis. „Přejete si nějaké perníky koupit? Vaše dcera, pane, by jistě ráda chtěla tuhle pannu.“ „Chceš ji Elisabeto?“ otázal se hrabě dcery. „Chci všechno“, řekla umíněně Elisabeta. A tak hrabě vykoupil skoro celý krám. Nabídl ještě Elisovi, jestli by nechtěl u něho péct na zámku. Elis se chvíli rozvažoval, a pak návrh odmítl. Hrabě mu spočítal všechny výhody, které by u něho na zámku v Pardubicích měl. Ale Elis trval na svém. Co by si bez něho doma počala žena, desetiletý syn Janek a jeho včely. Jak se může obejít chlapec u své milé bez perníkového srdce? A v tomhle okolí žádný jiný perníkář není! A tak se perníkář Elis a hrabě z Pardubic pohádali, že to viděli všichni obyvatelé Dolního Bousova.
Nakonec se dohodli, že Elis se k hraběti odstěhuje do Pardubic s celou svou rodinou a hospodářstvím. Od té doby jsou slavné svými perníky Pardubice a ne Přepeře.
Zpracováno podle:
Jaroslav Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje.