našich severních horách žil kdysi starý kouzelník. Ten měl syna jménem Krakonoš. Pod kouzelníkovým zámkem tekl bublající potůček a v něm přebývaly víly, jejichž královna se jmenovala Jizera. Starý Krakonoš rád každého večera víly navštěvoval a těšil se z jejich tanečních vystoupení – rejů.
Jednoho dne však zpozoroval starý kouzelník, že se mu z jeho klenotnice ztrácejí nějaké vzácné drahokamy. Dlouho pátral po tom, kdo mu je asi mohl brát a odnášet. Pak přistihl svého syna Krakonoše, jak z klenotnice vybírá ty nejkrásnější kusy a strká si je do kapes. I ptal se ho, pro koho to chystá. Ale mladý Krakonoš neodpovídal. Teprve po dlouhém naléhání svému otci prozradil, že ty šperky nosí půvabné královně víl, kterou si zamiloval.
Kouzelník se zle rozhněval, neboť spanilé vodní víly pokládal za své nepřítelkyně. I vyřkl zaklínací formuli a v té chvíli se Krakonoš proměnil ve vysoké hory a královna víl v prudkou řeku. Ostatní její družky se staly různými potůčky a potoky. Starý kouzelník pak zmizel z našeho kraje.
Od té doby na východu naši zemi uzavírají hory zvané Krkonoše, z vedlejšího hřbetu hor Jizerských pak stéká ona řeka, která protéká i kolem Mnichova Hradiště a Bakova a nazývá se Jizera. Nedaleko jejich břehů pak lze někdy nalézt vzácné kameny, to jsou ty drahokamy, které zamilovaný Krakonoš nosil své královně víl.
Zpracováno podle:
Jaroslav Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje.