aši předkové, přilnuvše k náboženství husitskému, přecházeli v dobách pozdějších k vyznání luteránskému, jemuž zaručena byla zřízením zemským úplná svoboda. Katoličtí pánové však následujíce příkladu císaře Rudolfa II., nutili často mocí své oddané k svému náboženství, což sice odporovalo zákonu, ale císařským dvorem bylo trpěno. Tím si vysvětlujeme, že katoličtí páni Zajícově z Hasenburka odňali městu Sobotce všecky pozemky za trest, že měšťané přilnuli k husitství. Ale ne všichni páni postupovali tak krutě proti svým poddaným. Vidíme například, že pan Oldřich Felix z Lobkoviců dal r. 1595 obnoviti děkanský chrám sv. Máři Magdaleny v Sobotce „na odvrácení obyvatelstva města od husitského kacířství“ a se svou manželkou Annou daroval kostelu drahocennou monstranci, které se až podnes o velikých svátcích při bohoslužbách užívá. Jest celá z čistého stříbra, v gotickém slohu zhotovená, přes 1 metr vysoká a má 5 kg 36 dkg váhy.
O osudech této monstrance se vypravuje takto: V květnu r. 1639 přitrhli Švédové do okolí hradu Kosti právě v době, kdy hrabě Heřman Černín dlel v Praze. Nepřítel byl by se asi sotva pustil do dobývání tvrdého hradu, nemaje dosti sil, ale jistě by se byl za to mstil a vypálil dvory, vesnice a zničil celé panství. Aby tomu zabránil, svolil hrabě k vydání hradu nepříteli a tím bylo dáno celé panství pod ochranu posádky švédské a bylo chráněno před násilím. Loupiti bylo švédským vojínům přísně zakázáno.
V té době jedna „partaj“ (oddíl) vojska Banérova, vedená kornetem (poručíkem), vtrhla do Sobotky a tam zradou či jiným „kumštem“ nejdrahocennější klenoty kostelní v sirotčím sklepě (nyněj ší knihovně) uložené vyslídila a uloupila. Byla to stříbrná monstrance umělé práce a tři kalichy. Ještě toho dne odvezli Švédové svůj lup až za Obrubce ke vsi Židněvsi u Boleslavě. Když však přijeli na hráz rybníka za Obrubcemi (mezi lesem a Martinovicemi), uvázl prý povoz v půdě, jako by jej do země zamrazil. I zapřaženo do vozu několik párů volů, ale vozem pohnouti nebylo možno. Tu komet pojal strachem vzkázal do Sobotky, aby si občané monstranci přišli vyplatiti. Složivše se mezi sebou, vyplatili měšťané lup a rybníček, nyní již zanesený a v louku proměněný, až podnes se nazývá Soboteckým.
Spíše než této pověsti, sluší snad věřiti zápisu o této události na radnici sobotecké. Praví se v něm: „Slovutný muž pan Jiřík Špacír, soused města Sobotky, toho času purkrabí panství kosteckého, z horlivostí srdce svého nad takovou velikou ztrátou věcí kostelních pohnut jsa, a lítost maje, nic nelitujíce hrdla svého, nýbrž se sám o své újmě dobrovolně opovážíce, za tou partají silnou švédskou při které nadřečený komet s týmiž věcmi přes noc zůstati mínil, šlakem toliko na cestě po dešti se spravuje, až do nadepsané vsi Židněvse jest jel, a tu vyšetříce vykunšaftujíce tu věc, zpátkem na zámek Kost se navrátil a přijmouce k sobě několik osob rejharův, zase k odnětí těch klenotův se na cestu vydal a jel. Týž pak komet, očitě spatřiv, že po něm kundšaft (zvěd) jest, jistě duchem božím veden jsa, sám jediný vsedna na kůň s těmi věcmi kostelními času nočního k zámku Kosti se ubíral, kdežto uvedený pan Jiřík Špacír, purkrabě s rejthary svými potkavše u vsi Dobšína, s ním na Kost se vrátil a vše odevzdal.“
Takto líčí navrácení drahocenné monstrance stará listina městská. Ale dá se souditi, že komet švédský nebyl veden ani tak duchem božím k vrácení lupu, jako spíše strachem z přísného trestu, že tedy ještě v čas svůj čin si rozmyslel. Jistě rád spokojil se dobrovolnou odměnou rozradostněných Sobotských, kteří mu mezi sebou sebrali 22 dukáty a jemu je odevzdali.
Zpracováno podle:
Jaroslav Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje.