dysi se usadili v Drábovně pod Kozákovem tři železní muži. Ze svého skalního příbytku hleděli do kraje, a hleděli zlověstně. Stali se postrachem širokého okolí. Byli to chlapi tvrdí, necitelní a navíc obdaření kouzelnou mocí. Lidem škodili, kde mohli.
V nejprudším létě, když byla pěkná úroda, vycházeli ke studánce na Kozákov a tak dlouho do ní dýchali, až zmrzla. A pak led šlapali a drtili a dolů pod horu na pole sypali. A tak každý rok vždycky velké kroupy ničily lidem úrodu. Vesničané plakali, lomili rukama, ale nic platné. Poradit si nedovedli. Bídu a hlad měli pokaždé, když se železní mužové objevili. A ti se radovali z jejich neštěstí a věřili, že se lidé z kraje vystěhují a oni sami tam budou vládnout.
Až tu jednou jeden chalupník, Matěj Kubáně se jmenoval, dostal nápad. Sám trpěl zlomyslností železných mužů, a proto přemýšlel, jak jejich řádění učinit přítrž. A napadla ho taková věc. Na starý strom u studánky, ze které brali železní muži led, pověsil obraz Matky Boží Radostné. Sám se tam chodil pak denně modlit. A jednou, když klečel před obrazem u studánky, se mu zdálo, že se na něj Matka Boží usmála.
A od těch dob jako když utne, přestala pohroma, přestalo krupobití a mohli železní chlapi do studánky dýchat, jak chtěli, nepovedlo se jim. Studánka nezamrzla, kroupy nebyly, chalupníkům a sedlákům pod Kozákovem se ulevilo. Železní chlapi plni vzteku odtáhli z kraje někam daleko za Železný Brod.
A studánka, která podle obrázku dostala jméno Radostná, od té doby ani v zimě nezamrzá.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji