dykoliv zavítal čert na zem, nikdy to nevěstilo nic dobrého. Jak jen mohl, škodil lidem, a když se octli v tísni, nabízel jim pomocnou ruku. Dobře věděl, že tak snadno získá další duši.
Jednou také zabloudil na Maloskalsko a vystoupil na temeno vranovského bradla. Rozhlížel se po krajině a přemýšlel, jakou by mohl provést čertovinu. Tu ho napadlo, že přenese na hřbetě velký balvan a že jím zatarasí řeku Jizeru. To bude podívaná, až se voda zvedne a lidé se začnou topit! Hned pospíšil do skal, kde vyrval největší ze skalních sloupů. Naložil si jej na záda a vydal se s ním na cestu k Jizeře. Když byl v údolí pod Vranovem, potkal starou babičku. Bylo sice již šero, ale babička se domyslila, kdo to nese takový kus skály a co zlého s ním chce udělat. Uskočila před čertem stranou, pokřižovala se a začala ho zaklínat: „Duchu zlý, nečistý, který jsi přišel škodit lidem, zaklínám tě jménem Božím, aby ses hned vrátil na své místo do pekel.“ A jak ta pobožná slova dořekla, udělala proti čertu ve vzduchu tři křížky. Čert zařičel bolestí. Shodil balvan s beder na zem a pak se za strašlivého proklínání propadl do pekel.
A skála? Ta zůstala ve vranovském údolí již navždy. Lidé jí říkají Sudka, nebo také Čertova hrobka, či Čertův kámen.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji