ako oko sevřené víčky údolí leží rybník Vidlák v samém středu Českého ráje. Jako oko, které svá víčka shovívavě přimhuřuje, ukrývajíc za nimi do hlubin času děje a události, kterých byl v dávných dobách němým svědkem.
O jedné z nich nám vypráví následující pověst.
Bylo to snad někdy po husitských válkách, možná i ve válce třicetileté. Na nedalekém Nebákově stála tvrz, po které nyní už není ani památky. A tak, jak to v těch dřívějších rušných dobách bylo časté, byla tvrz přepadena a zapálena. Kým a proč, to se už asi nikdy nedozvíme. Ale vypráví se, že z hořící tvrze utíkala dvojice milenců, pronásledovaná odmítnutým nápadníkem. Měli namířeno na Hrubou Skálu, kde chtěli najít útočiště a ochranu u milencova bratra. Ale nebylo jim dopřáno zbavit se pronásledovatelů. Ti byli přece jen rychlejší. Snad je poháněl žárlivý sok, nebo slíbená odměna, možná měli jen rychlejší koně. Možná také, že milencům kůň padl. Ale stalo se to právě u rybníka Vidláku, který se jim stal osudný. Právě v místě, kde u břehu vyčnívají z vody dvě skalky, byli dostiženi a nemilosrdný soupeř je na místě zabil. Tam, kde zahynuli, vyrostly prý z jednoho kořene dva do sebe propletené smrky, které zde byly až do docela nedávné doby, než je vítr v bouři vyvrátil.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji