obotské krajině vévodí veselá, věžovitá stavba zámku Humprechtu, z něhož jest překrásný rozhled do usměvavého okolí města, zvláště na veliké plochy rybníků u Dolního Bousova. Zámek má dva okrouhlé sály, jeden v přízemí a druhý pod střechou. K oběma druží se kol dokola menší komnaty, v nichž kdysi bývaly sýpky. V poschodí je pěkná pavlač.
Zámek vystavěl hrabě Humprecht Černín r. 1666, rok poté, kdy se ujal panství kosteckého po svém strýci Heřmanovi. Původně se měl jmenovati „Humprechtsberk“ ale lid zkrátil si cizí jméno v prosté „Humprecht“. Měl se státi hlavně letním sídlem panstev, neboť stará Kost byla k tomu již nevhodná. Na Kosti byla umístěna správa panství a ubytováni úředníci. Tak došlo ke stavbě Humprechtu asi podle vzoru vlašských letohrádků a jest snad napodobením budovy, v níž byl hrabě jako císařův vyslanec v Benátkách r. 1661 ubytován. Podobá se též letohrádku na Bílé Hoře, ale má půdorys místo hvězdy podobu oválu. Druhé poschodí zámku bylo vystavěno teprve po 12ti letech, když byl zámek zasažen bleskem a potom znovu vystavěn. O jeho zvláštní podobě vypravuje tato pověst:
Bylo to v dobách, kdy naší vlastí hnala se divá bouře války švédsko-francouzské, kterou dohasínala válka třicetiletá. Vůdce vojska švédského Torstenson poraziv vojsko císaře Ferdinanda III. u Jankova, vpadl do Moravy a spojiv se s Jindřichem Rákoszym, vévodou sedmihradským, táhl na Vídeň. Současně vznikly spory s Turky o výklad některých článků dosavadního míru Žitvatorožského, čehož chtěli nepřátelé využitkovati proti císaři. Chtěje tornu zabrániti, vyslal císař hraběte Heřmana, strýce Humprechtova, do Cařihradu, aby mír s Turky prodloužil. Obratným vyjednáváním podařilo sa hraběti nejen mír na dvacet let uzavříti, ale též dosáhl toho, že Turci přinutili Rákoszyho smířiti se s císařem a do Vídně odtáhnouti. Tak zásluhou českého šlechtice zachráněna byla Vídeň od Švédů.
S jakou nádherou bylo poselství hraběte vypraveno vidíme z toho, že v průvodu svém měl hrabě šedesát osob drahým šarlatem oděným mnoho pážat, lokajů a četného služebnictva. Páni byli vesměs Češi, služebnictvo německé, tak to kdysi chodívalo jinak, než za dob pozdějších. K přepravě poselstva a darů z Bělehradu do Cařihradu bylo potřebí 110 čtyř a trojspřežních vozů a vítáno bylo cestou od pašů střelbou z děl a vojenských poctami. A tu se vypravuje, že prý jednoho dne ubytován byl hrabě na hradě u tureckého valiho (šlechtice), jehož zámek měl okrouhlý tvar a slul v tamní řeči „kula“. Za rozmluvy seznal turecký paša, že vyslanec se vyzná dobře nejen v řečech východních (orientálských) ale že vyniká i politickou obratností a světovým rozhledem. I přemlouval hraběte, aby vstoupil do služeb padišáhových (sultánových), že dosáhne v Turecku těch největších hodností, zvláště stane-li se též mohamedánem. A sliby neměly na hraběte účinku. Tu začal paša hraběti vyhrožovati a když ani to nepomáhalo, rozčílil se prý tak, že poručil hraběte ve sklepích své kuly uvězniti. Teprve svojí družinou byl hrabě vysvobozen. Na památku této události dal prý hrabě Humprecht, dědic Heřmanův, novému zámku podobu turecké kuly a vrchol jeho dal ozdobiti tureckým půlměsícem.
Zpracováno podle:
Jaroslav Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje.