aproti Hrubé Skále stojí vysoká skála Prachovna. Vypráví se, že kdysi za husitských válek přitáhl Žižka se svým vojskem také pod Hrubou Skálu. Marně přemýšlel, jak se dostat na nepřístupný hrad, trčící na vysoké skále jako orlí hnízdo.
Pak dostal nápad. Obsadí skálu Prachovnu a odtud přiměje posádku hradu, aby se vzdala, buď obležením, nebo útokem.
Jak se však mohl dostat na Prachovnu, když byla stejně nepřístupná jako Hrubá Skála? Žižka si věděl brzy rady. Poručil tesat do skály schody. Když ruce bojovníků umdlévaly, tu se prý sám chopil kladiva a dláta, a nedbaje únavy, sám dílo dokonal.
Vystoupil s vojskem na Prachovnu a vzbudil ve zpupném panském sídle zděšení. Zjistil ale, že odtud vede vzhůru jen úzká skalní rozsedlina, kterou obránci hradu včas zatarasili. Zatarasili tak, že by skrz ni neproklouzla ani myška. I poznal, že Hrubá Skála je tvrdším oříškem, nežli si představoval. Nechtěl ztrácet čas dlouhým obléháním ani darmo prolévat krev svých bojovníků, proto od Hrubé Skály odtáhl. Vzdal se místa, které ho stálo tolik mozolů a potu.
Vzpomněl si prý na svůj nezdar u Kosti a zvolal rozhořčeně: „Kost patří psu, Hrubá Skála čertu!“ Na památku po něm tu zbylo přes čtyřicet schodů vytesaných ve skále. Lidé jim říkají Žižkovy schody.
V dolní části Prachovny, při silnici vedoucí na Trosky, jsou ve skále vytesána jména celé dynastie kdysi známých loutkářů Meiznerů a Rumlů. Po celý rok hrávali dětem i dospělým na vesnicích i ve městech vlastenecké hry. Proto se Prachovně také říká „skála loutkářů“.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji