Přírodní rezervace Prachovské skály je tvořena pískovcovovým skalním městem mezi obcemi Prachov, Horní Lochov, Blata a Pařezská Lhota severozápadně od Jičína.
Katastrální území: Horní Lochov, Prachov, Pařezská Lhota, Zámostí (Královehradecký kraj)
Nadmořská výška: 300 – 462 m
Výměra: 261,91 ha
Vyhlášeno: 22 .5. 2000 (první ochrana již od 1. 1. 1928)
Hlavním cílem je ochrana geomorfologicky unikátního skalního města kvádrových pískovců s pestrou mozaikou jeho biotopů. Kromě zbytků reliktních borů na extrémních skalních stanovištích zde rostou fragmenty bučin a potočních olšin, lesních louček a vodních společenstev v nádrži u Pelíška. Převážnou většinu lesních porostů však tvoří smrkové monokultury.
Geologie
Tabulová plošina z kvádrových pískovců svrchní křídy (svrchní turon až coniak – teplické souvrství) je rozčleněna skalnatými roklemi do několika částí. Pískovce dosahují mocnosti až 90 m a místy jimi prostupují tělesa neovulkanitů (např. bazanitové těleso Svinčice v jižní části). Pískovec je křemenný, tmel je kaolinický, jílovitý, glaukonitický, místy železitý. Souvrství je ukloněno k severu, místy k západu, prostupují jím pukliny převažujících směrů VJV-ZSZ (lužický směr) až V-Z. Plošinu brázdí soustava převážně suchých skalnatých údolí – soutěsek (zvaných zde „chodby“, např. Císařská chodba), osou skalní oblasti prochází údolí Buňky (jedna ze zdrojnic Žehrovky). Hřbety mezi údolími jsou na mnoha místech, zejména v severní a střední části, rozčleněny do samostatných věží, tvořící zde typická skalní města. Známými útvary jsou např. Prachovská jehla, Motlitba skal, Orel, Krkavčí skály, Smítkova a Janebova věž. Běžně jsou pseudokrasové tvary, např. nevelké jeskyně (puklinové, rozsedlinové, vrstevní, suťové aj.), závrty a drobné tvary zvětrávání a odnosu pískovců, zejména voštiny, skalní výklenky, dutiny a perforace (okna a brány), škrapy atd. Výchozy pískovců pokrývají iniciální stadia půd (litozemě), na hlubších zvětralinách se vytvořily arenosoly (kyselá kambizem arenická a podzol arenický). V údolních partiích se vyskytují pseudogleje (podzolový) a gleje (arenický).
Květena
Rostlinstvo pískovcových oblastí je poměrně chudé, což je dáno zejména málo úživným geologickým podkladem. Prachovské skály nejsou v tomto směru výjimkou. Původní rostlinná společenstva většinou zanikla nebo se zachovala jen ve fragmentech. Lesní porosty byly dlouholetým hospodařením převedeny na smrkové, vzácněji borové monokultury, jejichž podrost je rovněž chudý a jednotvárný – metlička křivolaká (Avenella flexuosa), borůvka černá (Vaccinium myrtillus), brusinka obecná (Rhodococcus vitis-idea), vřes obecný (Calluna vulgaris) a hasivka orličí (Pteridium aquilinium). Bohatší vegetaci nalezneme jen ve vlhkých roklích – fragmenty společenstev svazu Tilio-Acerion – např. v Javorovém dole nebo údolíčcích potoků v jižní části skal. Tam rostou např. mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), podbílek šupinatý (Lathrarea squamaria), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), kostřava obrovská (Fectuca gigantea), ostřice lesní (Carex sylvatica) aj. Vlhké hluboké rokle (Dračí rokle, Zelená rokle), v nichž se hromadí studený vzduch, vykazují tzv. inverzní efekt – místní klima je vlhčí a chladnější, než odpovídá nadmořské výšce, což umožňuje růst charakteristických horských druhů. V Prachovských skalách proto můžeme najít např. vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivou (Lycopodium annotinum), měsičnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a rozrazil horský (Veronica montana). Přirozené složení lesních porostů naznačují zbytky reliktních borů svazu Dicrano-Pinion na okrajích skal a zbytky květnatých bučin svazu Fagion např. na Svinčici nebo mezi Studenou a Hromovou roklí. V podrostu nalezneme např. svízel vonný (Galium odoratum) vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), svízel lesní (Galium sylvaticum), strdivku nicí (Melica nutans), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis) aj.
Zvířena
Hnízdí zde ptačí druhy typické pro skalní města, např. poštolka obecná (Falco tinnunculus), výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax) a rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Běžná je kuna skalní (Martes foina). U malých vodních ploch žijí čolek obecný (Triturus vulgaris), č. horský (T. alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria).
Lesnictví
První známý popis lesa v prostoru Prachovských skal pochází z roku 1636. Lesy tehdy měly ještě přirozenou dřevinnou skladbu – rostl zde dub, habr, buk, javor, jedle, borovice a osika. Podíly jednotlivých dřevin v porostech byly zaznamenány až koncem 19.století. Tehdy zde již převládala borovice a vysoký byl i podíl smrku. Jehličnaté kultury zcela zničil kalamitní holožír bekyně mnišky v letech 1922-23. Likvidace následků kalamity trvala až do roku 1929 a holiny byly poté osázeny sazenicemi ze sem nakoupených v Innsbrucku. Tak vznikly dnešní smrkové a borové monokultury, které v rezervaci převažují. Z přirozených lesů se v Prachovských skalách zachovaly fragmenty jedlových bučin (na náhorních plošinách a pískovcových svazích) a dubové jedliny a klenové bučiny na vlhkých svazích. Na okrajích pískovcových skal zůstaly zachovány zbytky reliktních borů, na plošinách zbytky chudých dubových a bukových borů.
Na ploše rezervace dnes představují většinu jehličnany – smrk (49%) a borovice lesní (36%), mezi listnáči dominuje bříza (6,8%), buk (1,4%) a habr (1,5%).
V péči o lesní porosty je do budoucna nutno omezovat zejména podíl smrku a vysazováním listnatých dřevin přeměnit současné monokultury na různověké smíšené porosty, které budou lépe plnit i ostatní funkce lesa (vodohospodářskou, půdoochrannou i zdravotně rekreační). Kromě toho je třeba asanovat některé lokality postižené erozí, zvláště kolem pat skal v turisticky nejexponovanějších oblastech. Prachovské skály jsou turistickým centrem s vysokou návštěvností.
Využití
Prachovské skály jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst Českého ráje, jehož součástí se rezervace stala v roce 2002. Rezervace byla v roce 2000 navrácena rodině Schliků, kteří ji od té doby spravují ve vlastní režii. Celou oblastí procházejí tři návštěvnické okruhy.
Malý prohlídkový okruh prochází úzkou, jen 35 cm širokou skalní štěrbinou, odtud vystoupíme na dvě nejznámější vyhlídky, zpět se vrátíme Císařskou Chodbou mezi mohutnými skalními bloky. Prohlídka tohoto okruhu může trvat asi 3/4 hodiny.
Velký prohlídkový okruh prochází přes sedm vyhlídek, návštěvník zde stoupá mnohokrát po schodištích, vytesaných do skály, protáhne se úzkými štěrbinami mezi obrovskými balvany. Okruh je 3,5 km dlouhý a jeho prohlídka může trvat až 2,5 hod.
Nově je zřízen také okruh pro kočárky.
Zpracováno podle:
1. Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M. a kol. (2002): Královehradecko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek V., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 410 pp.
2. E-mailová komunikace se sdružením J.M.Schlik-Kontinuum
3. Plán péče o PR Prachovské skály na období 1. 1. 2009 – 31. 12. 2018
