Přírodní rezervace Příhrazské skály je v S části ohraničena lesní cestou spojující Příhrazy s Olšinou.
Přírodní rezervace Příhrazské skály je situována mezi obcemi Dneboh a Olšina na SZ. Dalšími hraničními body jsou obce Mužský, Příhrazy, Zakopaná a Srbsko. Východní hranici tvoří plot Žehrovské obory.
Katastrální území: Srbsko, Branžež, Žďár, Březina, Dneboh, Mužský (Středočeský kraj)
Nadmořská výška: 239 – 463 m
Výměra: 519,2693 ha (ochranné pásmo 103,4885 ha)
Vyhlášeno: 24. 5. 1999
Hlavním předmětem ochrany přírodní rezervace Příhrazské skály je komplex skalních měst s třetihorními neovulkanickými tělesy a s přirozenými a polopřirozenými lesními komplexy. Spolu s Hruboskalskem toto území plní rozhodující roli v ochraně reprezentativních biotopů v CHKO Český ráj.
Geologie
Příhrazská vrchovina je součástí Vyskeřské vrchoviny. Jejím nejvyšším bodem je obnažený vrchol žíly olivínického nefelinitu Mužského (463,4 m n.m.). Jde o tektonickou kru, která je mírně ukloněná k JV o asi půl stupně, což vyplývá z porovnání výšek povrchu kvádrových pískovců a úrovní vývěrů vody z jejich báze. Nejstaršími tvary Příhrazské vrchoviny jsou strukturní elevace – relikty strukturní plošiny. Skalní město Příhrazské skály zahrnuje 178 věží, stojících převážně v okrajích kaňonovitých údolí v čele tektonické kry. Čelo je lemováno pruhem sesuvů podle rotačních smykových ploch. Největší recentní sesuv proběhl v červnu 1926. Byla jím zničena větší část obce Dneboh a poškozena okresní silnice do Olšiny. Důsledkem sesuvů kerného typu je rozevírání puklin v rozsedliny, které umožňují tvorbu pseudozávrtů. Těch je zde asi šedesát, mezi nimi i propast s rozsedlinou sahající do hloubky 16 m pode dno pseudozávrtu. V kaňonovitých údolích Vlčí důl a Krtola se setkáváme se skalními branami, skalními oblouky a jeskyněmi. Hojné jsou žlábkové škrapy a železité inkrustace, najdeme i skalní hřiby. Vznikly zde jednak nasycené hnědé půdy (kambizem eutrofní) s rankery (typickým a litickým), na pískovcích pak kyselé arenosoly (kambizem arenická s podzolem arenickým). Zamokřené polohy zaujímají pseudogleje (typický a glejový) s gleji (typickým a organozemním), část chráněného území i organozem glejová.
Květena
Na území převažují lesní porosty s vysokým podílem přirozených lesních společenstev. K nejcennějším patří reliktní bory na vrcholech skal, zakrslá xerotermní doubrava na spraši ve Starých Hradech a suťový les s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) pod vrcholem Mužského. Pozoruhodnou lokalitou je ostrůvek stepní vegetace s kavylem Ivanovým (Stipa joannis) na skalní plošině Hrada. Představuje poslední vyznívající lokalitu termofytika v této části Českého ráje. Z dalších pozoruhodných teplomilných druhů zde roste na Drábských světničkách skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). V inverzních roklích – botanicky je nejznámější Krtola – se setkáváme s bučinami s přirozenou příměsí smrku a na skalních stěnách s porosty vrance jedlového (Huperzia selago) a plavuně pučivé (Lycopodium annotinum).
Zvířena
Žije zde 87 druhů obratlovců (24 z nich je zvláště chráněných). Několik tradičních hnízdišť tu mají výr velký (Bubo bubo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus), Drábské světničky obývá kavka obecná (Corvus monedula). Do poloviny 20.století tu hnízdil sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Od roku 1985 tady hnízdí krkavec velký (Corvus corax). Nepravidelně tudy protahuje lejsek malý (Ficedula parva). Velmi dobré podmínky zde nalézá vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). V jeskyních dále můžeme spatřit sklepnici obecnou (Scoliopteryx libatrix) a křižáka temnostního (Meta menardi). V roce 1999 zde bylo arachnologickým průzkumem vybraných lokalit potvrzeno 97 druhů pavouků. Nejvíce druhů bylo nalezeno na skalních temenech a v jejich okolí. Nejcennějším je Frontinellina frutetorum. Jedná se o druhý doklad výskytu tohoto druhu v Čechách.
Lesnictví
Lesy zabírají podstatnou část území a jsou vedle pískovcových skalních masívů charakteristickým znakem této oblasti. Zajímavé jsou fragmenty přirozených borových doubrav a také reliktní bory, které spolu s doubravami tvoří kostru původní druhové skladby. Značná část porostů je složena z jehličnanů (zejména borovice lesní), popřípadně jde o smíšené porosty. Mezi listnáči převažují buk, bříza a dub. Původní charakter porostů byl proměňován zaváděním nepůvodních hospodářských dřevin borovice vejmutovky, dubem červeným a akátem.
Smrkové porosty jsou tvořeny dvojím typem smrků – s hnědošedou a s hnědočervenou borkou. První typ prosperuje na převážné většině stanovišť lépe než druhý.
Využití
Převažují lesy ochranné a lesy zvláštního určení. Zemědělské pozemky na náhorní plošině Hrada byly družstevně obhospodařovány do konce 80. let 20. století. Po privatizaci začaly zarůstat náletem, zlikvidovaným v letech 1997-8. Část velkoplošných sadů kolem Mužského je v ochranném pásmu rezervace. Voda odváděná z jabloňových sadů působí erozi v navazujících lesních roklích. Rezervace je cílem turistů, horolezců, v menší míře cykloturistů, což přináší vyšší náklady na údržbu cestní sítě a místy zesílení půdní eroze. V těsné blízkosti rezervace jsou v oboře (285 ha) chováni mufloni.
Zpracováno podle:
1. Mackovčin P., Sedláček M. a Kuncová J. (eds.) (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek III., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 331 pp.
2. Plán péče o Přírodní rezervaci Příhrazské skály na období 2009 – 2018