Přírodní rezervace Údolí řeky Jizery se nachází mezi Bítouchovem u Semil a Podspálovem.
Katastrální území: Bítouchov u Semil, Chuchelna, Semily, Spálov u Semil, Záhoří u Semil (Liberecký kraj)
Nadmořská výška: 310 – 542 m
Výměra: 34,643 ha (s ochraným pásmem 122,1956 ha)
Vyhlášeno: 2. 6. 1951 (poslední vyhlášení 26. 4. 2013)
Předmětem ochrany je zahloubené údolí řeky Jizery do různých krystalických hornin. Pevnější horniny tvoří skalní hřebeny, mezi nimiž vyniká Krkavčí skála s vybudovanou vyhlídkou. Řečiště Jizery místy vyplňují balvany, ve kterých se vytvořily obří hrnce.
Geologie
Průlomové údolí zahloubené do různých krystalických hornin. V úseku za soutěskou (PP Galerie) je údolí zahloubeno v různě odolných přeměněných horninách železnobrodského krystalinika, zejména v metadiabazech a zelených břidlicích, keratofyrech, metamorfovaných tufech atd. Pevnější polohy hornin vystupují ve skalních hřebenech a útesech, z nichž mohutností vyniká Krkavčí skála na levém břehu. Zajímavostí pravého svahu pod vrchem Medenec je útes Myší skály, tvořený tělesem neogenního čediče se sloupcovitou odlučností. Řečiště Jizery místy vyplňují balvany, na kterých se vytvořily obří hrnce. Údolní svahy jsou pokryty kambizeměmi (kyselá varieta kambizemě typické), místně i litozemě a rankery (ranker typický a kambický). Převážně výrazně skeletové břehy lemuje fluvizem typická.
Květena
V rezervaci potenciálně převažují květnaté bučiny, původní dřevinnou skladbu však značně ovlivnily výsadby smrku ztepilého (Picea abies). Přirozená skladba se zachovala pouze na nepřístupných nejstrmějších svazích (zejména na levém břehu řeky), kde převažuje buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), bříza bělokorá (Betula pendula), lípa malolistá (Tilia cordata), jedle bělokorá (Abies alba) a borovice lesní (Pinus sylvestris), vtroušen je i habr obecný (Carpinus betulus). Na pravém břehu Jizery převládají smrkové monokultury. V druhové skladbě se mísí druhy splavené z vyšších poloh Krkonoš a Jizerských hor s druhy vystupujícími údolím řeky do vyšších poloh. Nejpozoruhodnějším druhem je lomikámen trsnatý vlnatý (Saxifraga rosacea subsp. steinmanii). Do relativně nízké nadmořské výšky sem byly splaveny mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), kontryhel slámožlutý (Alchemilla straminea), violka dvoukvětá (Viola biflora), svízel horský (Galium saxatile) a kerblík lesklý (Anthriscus nitida). Z teplomilnějších druhů zde roste na výslunných místech např. zběhovec lesní (Ajuga genevensis), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), rozchodník tenkolistý (Sedum boloniense), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). V podrostu suťových lesů na svazích často dominuje kyčelnice devítilistá(Dentaria enneaphyllos).
Zvířena
Na vlastní tok Jizery jsou vázáni ledňáček říční (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla cinerea). Lesní porosty na svazích údolí obývají například brhlík lesní (Sitta europaea), datel černý (Dryocopus martius), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), králíček ohnivý (Regulus ignicapillus), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěvuška modrá (Prunella modularis), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), v posledních letech zde byl pozorován ostříž lesní (Falco subbuteo). Na skalách žije plž hrotice (Balea perversa).
Lesnictví
Cílem hospodaření je dřevinná skladba odpovídající přirozenému složení javorových a jedlových bučin.
Poznámka
Po pravém břehu Jizery vede naučná stezka ochrany přírody po tzv. Riegrově stezce vybudované v roce 1909 a pojmenována byla po semilském rodákovi Františku Riegrovi. Nejužší místo koryta Jizery – soutěska – byla původně jen 1 m široká a 80 m dlouhá. Protože při zvýšených průtocích zde docházelo ke vzdutí hladiny a voda zaplavovala Semilskou kotlinu, dal německý továrník Schmitt v roce 1870 na vlastní náklady soutěsku prostřílet. V roce 1909 zde byla vybudována lávka a soutěska tak byla zpřístupněna.
Po levém břehu Jizery prochází železniční trať Pardubice – Liberec s mnoha tunely, která byla vybudována v polovině 19. století a patří mezi technické památky.
Na soutoku Jizery a Kamenice, již za severním okrajem chráněného území, byla v letech 1921 – 1926 vybudována hydroelektrárna Spálov. Voda je na Francisovu turbínu přiváděna 1300 m dlouhým tunelem, který začíná u Bítouchovského jezu na horním okraji území. Výkon elektrárny, která je dodnes v provozu, činí asi 3 MW. Převedením většiny vody z Jizery do tunelu byl snížen průtok vody ve starém korytě, což negativně ovlivňuje život v řečišti a jeho okolí.